Ve druhé kapitole své úvahy se s vámi podělím o své cestě od čerstvého motorkáře k "cébéefkaři". Obvyklá otázka č. 1 – nová nebo ojetá? Zvažoval jsem, zvažoval, a nakonec se rozhodl pro novou.

Motorky, stejně jako auta, jsou dvojího typu. Buď na ježdění, nebo na opravování. Možná tím popudím skalní příznivce, ale já jsem jezdec, ne opravář. Takže proto novou – když nic jiného, minimálně 2 roky je v záruce. Možná popudím podruhé, ale taky chci, aby můj stroj prokázal určitou míru odolnosti. Ne že bych se o mašinu nestaral, všechnu základní údržbu dostane, jak potřebuje, ale jinak „musíš něco vydržet, můj stroji“.

Obvyklá otázka č. 2 – jakej objem? Tady jsem šel proti proudu, protože mi všichni radili, ať si koupím rovnou litra, nebo silnější. „Ti to za rok bude malý“, nebo „se vyjezdíš“ a „budeš chtít silnější“ říkali. Možná mají pravdu. Ale zatím má motorka svůj limit někde o 100 km/h dál než její motorkář. Jaký je rozdíl jet 160 na litrovi a na šestistovce? Snad jediné v hmotnosti mašiny. Ale já nejezdím 160 ani v autě, tak proč bych měl na motorce? Nevím jak je to u vás ostatních, ale já od té doby, co mám motorku, tak jezdím pomaleji než dřív, a to i v autě. Autem tak kolem 140 (i když může jet přes 200), na motorce tak 100-120.

A teď závěrečná otázka – jakou? Zjistil jsem, že existují určité omezující podmínky, o kterých by mě při výběru motorky ani nenapadlo uvažovat. Například jaký rozměr může motorka mít, aby se dala zaparkovat v garáži současné s manželčiným autem? Každý jistě chápe, že manželčino auto má prioritu 1. Takže než jsem koupil motorku, nejdřív jsem musel kompletně přeorganizovat celou garáž, předělat závěsy na kola a lyže, přestěhovat ponk a police s nářadím, apod. (žena + tři děti = 6 kol, desatero lyží, nepočítaně bot, atd.). Bylo to pozitivní – spoustu krámů jsem vyhodil :-).

Výsledkem bylo místečko, jako dělané na motorku normálních rozměrů. No, a pak už došlo na motorku samotnou. Nejdřív jsme přečetl všechno, co šlo, okoukal internet kde šlo, vstřebal hodnocení redaktorů i uživatelů, vybral motorky, zúžil výběr, pak vyzkoušel – a bylo to.

Odpověď na otázku „jakou“ se částečně odvíjí od těch prvních dvou. Odolnost + spolehlivost = pro mě jsou to synonyma pro japonce nebo BMW. Zvažoval jsem tedy následující mašiny:

• Honda CBF 600 S
• Honda CB 600 F Hornet
• Kawasaki ER-6N
• Suzuki Bandit 650
• BMW 650 GS (ta nová, s 800 ccm motorem)

Další kritéria byla dána tím „kde asi budu jezdit“, jak je moto „vhodné pro začátečníka“ a taky samozřejmě „jak vypadá“. Jezdím na vyjížďky, plánuju sem tam nějakej srazík, víkend pod stanem, výlet do zahraničí (bude-li dovolená), časem hodlám přemluvit taky moji Terezku. Musí to být motorka nezáludná, dobře ovladatelná a dobře brzdící, nemám rád průvan, raději pohodlíčko. Taky to musí být motorka, abych na ní nevypadal jako medvěd na bonbónu, přece jenom jsem „do-cent“ a dobrých 185 cm.

Takže v první fázi jsem vyřadil – s těžkým srdcem – toho Horneta a Bandita. Nesmějte se, pacholci, ale hlavní důvod byl ten, že to jsou dřevní naháči. A od 80-ky už s váma za řídítkama vítr cloumá jak s japonským praporem. Takový ty štítky nic neřeší, prostě kapota je kapota. Super motorky obě dvě, ale taky si nekupuju freeridový lyže, když nejezdím freeride. Hornet se mi zdál ještě takový trochu „moc na blbnutí“, agility se tomu říká, ale já tak nejezdím. Zůstaly Honda, Kawa a Báwo.

Obešel jsme si je, oseděl jsem si je, nasál jsem atmosféru prodejen a servisů – a vyřadil Kawu. Opět super motorka, servis velmi dobrej a blízko, přístup personálu excelentní (předvést, poradit, vysvětlit, domluvit testovací jízdu, nic nebyl problém). Důvod byl zase takový osobní, Kawa mě holt tlačila do pr.... A taky je to dvouvál a já inklinuju spíš k ctyřválovým bzučákům.

Zůstali dva finalisti, Honda a Báwo. Ty jsem si osobně vyzkoušel na silnici. A tady jsem udělal jednu obrovskou zkušenost. Je to jak s autem, motorka musí působit dostatečně "mohutně", aby na silnici budila respekt u ostatních účastníků provozu, zejména řidičů aut. Ať to zkrátím, tady jsou mé osobní charakteristiky obou moto.

BMW = super stroj, lehoučkej (necelých 200 kilo provozní hmotnost), nadupanej technikou, se vším všudy. Ale působí velmi subtilně a na silnici ti nikdo nechce dát přednost, i když blikáš jak policajt. Taky jsem si uvědomil, že jak je nadupanej technikou, tak na tu techniku spoléhám víc než bych měl. Vjel jsem do takové vlásenky, s pocitem jak jsem dobrej, o 20 km rychleji než bylo zdrávo, najednou to bylo přes příčný koleje (železniční), přes podélný koleje (od aut) a v ten moment byl průser. ABS rumplovalo vpředu vzadu, motorka házela pod zadkem zleva doprava jak splašená kobyla, ještě že nic nejelo. Sice jsem to ustál – přesněji řečeno, technika to ustála – ale tepovku jsem měl asi 200.

Honda = to bylo jiný. Jednak je o 20 kilo těžší a je kapotovaná, vypadá dospělácky. Má taky jinej zvuk, takovej dunivej baryton. Prostě ten respekt tam je. Takže když jedu a dám blinkr, tak auta okolo tak nějak zpomalí a pustí mě. To jsem na BMW nepoznal. Taky jízda je jiná. I když obě moto mají 78 koní, tak Honda má výrazně menší kroutak (57 Nm oproti 75 Nm). V součtu se oboje při jízdě projeví tím, že:

• Musíš ji trochu vytáčet, trochu ten motor držet pod krkem = a to je přesně ono, jedeš jak na motorce ne jak s dieselem = čirá radost .
• Když sem tam necitlivě zavrtím s plynem, což se prostě stává, moto sice nespokojeně zavrní, poskočí, ale nevyhodí mě ze sedla, ani nepošle do protisměru = pro mě perfektní vlastnost pro motorku (mimochodem, bylo to na křižovatce při odbočování vlevo, jak jsem sahal po přední brzdě). 

CBF-komunito, nekamenuj mě, ale to Báwo je prostě lepší motorka, dám za to ruku na špalek. Je lehčí, ovladatelnější, univerzálnějšího použití, má větší a silnější motor, atd. Ovšem po zkušebních jízdách s ní jsem nabyl pocit, že když si ji koupím, zapíšu se do statistik. To spoléhání se na techniku je hrozně zrádný, hrozně návykový, navíc každá jezdecká chyba na této motorce může být fatální.

Takže jsem si koupil CBF-ku, která mnohem lépe vyhovuje mému stylu jízdy a mému naturelu. Velebím onu kritizovanou „neutrálnost chování“, „nezáludnost“ a „nedostatek osobitosti“. Jestli to znamená, že mě motorka nikde a ničím nezaskočí, pak to je přesně to, co chci. Taky jsem si koupil kousek bez ABS, protože jak říká můj kamarád „neumíš brzdit, nemáš jezdit“. Jezdím dle hesla „každá zatáčka se dá projet o 20 km pomaleji“, za plyn tahám až na výjezdu a na rovince.

Ještě bych chtěl říct – v jednom punktu Honda vyhrála naprosto jednoznačně a nade všemi ostatními = je krásná. :-) Teď se zajíždím, užívám si to, a možná (možná, ještě nevím), časem (tak za dva roky), přesedlám na něco podobného, ale trochu silnějšího. Dopředu uvazuju o strojích Honda CBF 1000, nebo Suzuki "velkej" Bandit. Kdo bude mít za dva roky chuť koupit CBF-ku s doloženým servisem a technickým stavem, koupenou jako nový stroj v ČR, od prvního a zcela spokojeného majitele, tak ať se pak ozve.