Druhý den našeho rychlého víkendu do Alp byl ve znamení největšího a nejlepšího ježdění. Snažili jsme se najít trasu, kde si užijeme co nejvíce průsmyků a hezkých úseků. Myslím, že jsme byli docela úspěšní.

Zobrazit místo Prodloužený víkend - sobota na větší mapě

Vyrážímě někdy kolem deváté hodiny ranní. Hned od začátku nás čeká příjemný úsek do Nassereith. Hezká klikatá lesní silnice postupně graduje a končí v širokých, rychlých a táhlých zatáčkách. Následuje přejezd do Wenns, odkud se začíná klikatit (ale VELMI klikatit) úzká silnička, bohužel ne příliš valné kvality. Nicméně sjezd na Reschen strasse je už typicky rakousky dokonalý povrch, kde střídá jedna serpentina druhou.

Přejíždíme po moc pěkném úseku do Nauders a pokračujeme do Itálie. Mimochodem, nikdy bych nečekal, že krátký víkend v Alpách nás zavede až do Itálie. Cesta kolem Lago di Resia a Haider See je natolik půvabná, že si i v našem nabitém plánu nacházíme krátkou chvíli na kochání.

Pokračujeme dále a vyrážíme směr Merano. Tuhle silnici známe již ze srpnové dovolené, kdy jsme ji jeli opačným směrem. Vine se údolím uprostřed jablečných sadů. Problémem je probíhající sklizeň a množství traktorů, které způsobují různě pomalu jedoucí kolony. Navíc i bez traktorů je silnice poměrně rušná, takže až do Merana nic moc zážitek. Při optimismu nás drží pouze v srpnu ozkoušena restaurace v pivovaru Frost. Stavíme a doplňujeme síly. Obrovská zahrádka narvaná k prasknutí, ale za cca 20 minut jsme po jídle (a také po příjemném povídání s číšníkem ze Slovenska).

Vyrážíme na Brenner, kde nás po cestě čeká krásný průsmyk Passo Giovo ve výšce 2099 metrů nad mořem. Značnou část tohoto průsmyku se opravdu špatně předjíždí, takže jsme jeli dlouhou dobu za staříkem v moderním céčkovém Mercedesu, který jel max 40km/h. Opouštíme les, předjíždíme staříka a upalujeme směr vrchol. Hezký zážitek. Na vrcholu dáváme rychlou zastávku, děláme pár fotek a pokračujeme. Máme v plánu ještě hodně kilometrů a přestává se dostávat času.

Sjíždíme do údolí a čeká nás Brenner. Dálnici zavrhujeme a jedeme po souběžné silnici. Díky kyvadlovému provozu v místě krátké opravy silnice se nám podaří předjet poměrně dlouhou kolonu aut. Padá nám zelená a my upalujeme úplně osamoceni směr Rakousko. Dojíždíme do Innsbrucku na benzinku a pohled na hodinky jasně velí, že musíme využít dálnici. Kupujeme nálepky a najíždíme na dálnici.

Odbočujeme na Zell am Ziller, resp. Zillertal. Hezká cesta nás vede směrem ke Gerlos Pass. Hezká cesta se mění v moc hezkou, párádní až dokonalou. Je někde krátce po šesté hodině, začíná se stmívat, ale hlavně citelně ochlazovat. Je tak maximálně 8 stupňů. Nicméně adrenalin a nadšení nás udržuje v parádní náladě. Platíme 4 eura za průsmyk a užíváme si této dokonalé kombinace přírodních krás a umu stavitelů rakouských silnic. I přes pokročilejší hodinu a klesající teplotu nacházíme čas na kochačku, fotky a pauzičku. Pak už jen parádní sjezd do Mittersillu, ubytování, večeře, Radler, Bier, spát.

Seděli jsme 8 hodin čistého času na motorkách a ujeli jsme přes 400km. Náročný den, ale fakt povedený.

Shrnutí: Trasa povedená, ale příště bychom udělali změnu. Cesta údolím na Merano je hodně zdlouhavá a tak trochu o ničem. Příště bychom volili jinou cestu směr Itálie, a to Passo Timmelsjoch. Zbytek bychom určitě neměnili.