Neděle je třetím a posledním dnem našeho prodlouženého víkendu v Alpách. Po cestě budeme podle času přizpůsobovat trasu tak, abychom nějak rozumně dorazili domů. Nakonec nás nečeká dálnice až tak velký kus, jak se na první pohled zdálo. Zejména ráno cesta utíká parádně...
Zobrazit místo Prodloužený víkend - neděle na větší mapě
Ráno jsme si domluvili snídani už na půl osmou, abychom vyrazili co možná nejdříve. Z Mittersillu (resp. z Stuhlfeldenu) vyrážíme někdy kolem půl deváté, a to směrem na Kitzbuehel. Je sice docela zima, ale cesta hezky utíká a je svým profilem poměrně atraktivní (mimochodem - tento úsek, až do St. Johan in Tirol jedu ze "studijních účelů" na XJR). Pokračujeme dál a dále směrem Salzburg.
V Německu odbočujeme směrem Ramsau a čeká nás další parádní kus cesty. Je téměř nulový provoz, výborný asfalt, hezký profil cesty a hlavně už je také tepleji. Pokračujeme na Barchtesgaden, kde za okamžik začíná vrcholný zážitek nedělního dne. Rossfeld Strasse.
Projedeme kolem turistických parkovišť u Orlího hnízda a zanedlouho jsme u Rossfeld Strasse. Platíme 3,5 Euro a vyrážíme. Z tohoto směru je Rossfeld strasse zajímavější. Serpentiny, nový asfalt, táhlé zatáčky, to vše zakončeno úžasným výhledem z vrcholu. Hodně zábavy za málo peněz.
Za Rossfeld Strasse odbočujeme směr Hallein (resp. Bad Duernberg) a sjíždíme opět po krásné cestě, téměř bez provozu, na hlavní silnici v Halleinu. Času je dost, a tak vymýšlíme, kam dál. Rozhodnutí zní - dálnice zatím ne, pokračujeme po okreskách.
Vyrážíme směr Ebenau. Krásná silnice je zakončena, bohužel, velkou dopravní zácpou. Představa, že budeme po okreskách pokračovat dál, až k jezerům mezi Salzburgem a Linzem, bere rychle za své. Rozhodujeme se pro dálnici.
Nakonec na dálnici trávíme o dost více kilometrů, než jsme původně plánovali. Dojíždíme až do Linze. Tam tak trošku hledáme benzinku pro hladové XJR, kterému jsme tak trošku "bohorovně" nedali napít u poslední vhodné čerpačky. Nu což, úsporné CBF je v pohodě a slibuje velkou rezervu v dojezdu. Po krátkém bloudění po Linzi a hledání vhodného místa k natankování (vhodného = libovolného) vyrážíme dál - směr Bad Leonfelden.
Na motorce nemá smysl jezdit standardně přes Freistadt. Je tam děsný provoz a nedá se předjíždět. Cesta přes Bad Leonfelden je přehledná, rychlá, dá se předjíždět, má nový povrch, ... co víc si přát. Jakmile ale přejedeme "čáru", je nám jasné, že jsme doma. Díry, záplaty, trocha štěrku...
Ale po pár kilometrech si opět zvykáme na český silniční standard. Pak rychlovka do Krumlova, Budějek a Týna nad Vltavou. Tam najíždíme na poslední atraktivní úsek - trasu Týn nad Vltavou-Milevsko. Vzhledem k tomu, že se jedná o můj oblíbený úsek a docela jej znám, volíme trošku ostřejší tempo. Možná až moc. V Milevsku u benzinky si říkáme, že už bychom se měli trošku uklidnit.
Činíme tak a poslušně najíždíme směr Orlík nad Vltavou a Praha. To vše již v rozumném tempu, na pohodu.
Shrnutí: Jsme až překvapeni, jak zajímavou cestu se nám podařilo vybrat na zpáteční cestu.
Co říci závěrem? Podobný okruh (snad jen s úpravou kolem Merana) doporučuji každému. Je to sice fyzicky náročnější (bezmála 1600km), ale po těchto dvou a půl dnech jsem měl pocit, jako bych byl na dovolené týden - plný zážitků a psychicky odpočatý. To, že jsem byl fyzicky těžce unaven dokonale vyvážil adrenalin - ač těžce unaven, stejně jsem nemohl v neděli spát. Měl jsem pořád před očima řadu nádherných motorkářských zážitků...
