Noc v penzionu Adlerhof proběhla v klidu (nevím o tom, že by někdo chrápal, já spal a nešmíroval ostatní). Ráno jsme vstali, spakovali svoje stroje poté, co jsme je vystrkali/vyvezli z "garáže" a dali si vééélmi dobrou snídani, kterou majitelé penzionu připravili. A vyrazili jsem na první opravdové horské kilometry směr St.Sigmund a Ötztal.
V polovině odpoledne (asi kolem 16 hodiny) jsme sjížděli z Passo di Stelvio k městu Bormio. Klasika. Brzdové destičky ubývají před očima, dvojka nestačí ubrzdit motorku, začíná být zas vedro, čím jsme níže.
Náš poslední den. Po perfektní snídani se loučíme s paní Monikou, v 8 hodin tankujeme u pumpy naproti penzionu plnou až po víčko a vyrážíme na Grossglockner. Počasí celkem přívětivé.
Ráno 3. dne se probouzíme odpočatí v hotelu, jdeme zplanýrovat nabídnuté menu k snídani. :-) No ne, zas tak moc ne, jen přiměřeně. Spakujeme svoje věci, zúčtujeme s hoteliérem a po krátké zastávce v místní samoobsluze vyrážíme směr Bolzano.
V roce 2009 jsem se s Jirkou/Falkkonem shodli při svém návratu z Alp na našich strojích Jawa 650 Classic a Suzuki Marauder 800 shodli, že se musíme na úžasné silnice Rakouska a do výšek za rok vrátit. Teda – přímo jsme si to slíbili :-)
