Hele nechci vypadat jako skeptik nebo nevěřící tomáš ale tu 130km/h bych tam napsal taky protože to je všeobecně nejvyšší povolená rychlost ve většině evropy... Jinak jezdit ve dvou má naopak neoddiskutovatelné výhody kdo nevyzkouší nepochopí. Takže jen jednu výhodu za všechny už jsi zkoušel někdy odnést všechny tři kufry najednou... Takhle spolujezdec odnese dva a ty se postaráš o motorku a pak doneseš ten poslední

Jindro,jenze ty nejezdis do 130,ale od 130.Vyhody-nevyhody jizdy ve dvou-ja
vyzkousel a pochopil-jinak nez ty-predpokladam,ze jsi nemohl napsat neco jineho
bo by jsi od Klarky po precteni-dostal po drzt....puse.Ja ale radsi jezdim
nez nosim kufry cheche.Na druhou stranu-kufry nosim jen jednou za rok-na dovolene.

To máš pravdu všechno napsat nemůžu to by mi opravdu dala na drž... takže jsem se omezil jen na nošení zavazadel přesto jsou i jiné výhody. Při jízdě mě v podstatě nic neomezuje ba naopak když jedu sám někdy se se sebou bojím. Takže ať mi někdo neříká, že se se spolujezdcem jezdí špatně... je to jen málo tréningu nebo výmluva

A nebo zkusenosti........

S manželkou tak do sto km výlet s večeří a zpět. A musím jet jako kdybych vezl sklenici s vodou na palubní desce Když není baťužek v obraze je to dřina a neužije si to ani jeden. Musí být oba jako jeden muž - viz Jindra a Klára.
Když za nima jedu nepoznám jestli je na moto jeden nebo 2 a tak to má být...

Hele Klára měla v podstatě dvě možnosti. Buď se naučit jezdit se mnou nebo být doma. A to naučit myslím doslova, protože stejně tak jako se já snažím zdokonalit v jízdě, tak i na ní je postupem času znát neskutečný pokrok. Těžko říct jestli by dokázala stejně jet i za někým jiným, protože by musela nejdřív načíst jeho styl, ale za mnou už o ní v podstatě nevím. Mění posaz a způsob držení podle toho jak jedeme, stejně tak i náklony. V podstatě pomáhá motorku řídit. Takže se aktivně podílí na jízdě. Proto si myslím ji i ježdění baví. Nejsem zastánce názoru, že se spolujezdec jen veze, protože pokud to tak je tak jízda nestojí za nic. Takže všechno se dá natrénovat takže Marty manželku ber na oběd a večeři do Železného brodu nebo do Jelenky a uvidíš jaký z ní bude za chvilku závodník

Stejně tak je to u nás. Motorka je pochopitelně těžší, navíc když jedem s kuframa, ale jinak o Kristýně v podstatě nevím. Zatáčky projiždíme na stupačku, jen ten výkon v kopcích malinko chybí, ale to je při jízdě na těžko pochopitlený...

Taky prakticky jezdím už jen se svou drahou polovičkou a prakticky o ní během jízdy skoro nevím. Naštěstí se nebojí a náklony zvládá na jedničku. A kufr s opěrkou je prý bezva věc. Tímto smekám před všemi spolujezdci (hlavně spolujezdkyněmi), protože já bych si dozadu nesedl...

Přátelé, minulý víkend byl ve znamení malého zázraku. Poté, co jsem se před téměř deseti lety na mašině moc hezky zrakvil, manželka pojala ke všemu, co se týče motorek, absolutní odpor a strach. Po pěti letech jsem se rozhodl pořídit si domů první stroj. Následoval zhruba rok poměrně nepříjemných dohadů o tom kdy, kam, kudy a jak rychle mám jezdit, včetně povinného hlášení po každé ukončené jízdě.

Předloni, kdy mi dodávka rozbila první CBF, už žena připustila, že kdybych si pořídil nějakou brblačku, že by možná byla ochotná uvažovat o tom, že se se mnou kousek projede.

Brblačku jsem nekoupil, ale tuto sobotu jsem prostě nahodil, že si zajedeme na oběd a na malou vyjížďku. Po nezbytných průvodních řečech, že nepojedu víc než padesát a hlavně rovně, se žena oblíkla do půjčených hader, vyškrábala se za mě a, světe div se, dali jsme skoro osmdesát kiláků.

Na to, že v životě na motorce neseděla, musím konstatovat, že byla téměř ukázkový baťůžek a ačkoli jsem chvíli váhal, jestli to na ni nebude příliš, tak nakonec jsme spolu dali serpentiny z Berouna na Železnou (jezdí se tam závody do vrchu) a další serpentiny z Roztok u Křivoklátu na Nižbor. Náklony jsem sice nijak nehrotil, ale myslím, že na první jízdu jsem ji ani moc nešetřil. Takže za mě dobrý. Zatím to nechávám koňovi, ale uvidíme, jestli časem na nějaký srázek nebo výlet na GG či do jiných průsmyků třeba už nepojedeme ve dvou.

Tož tak

Minulý týden jsem se sestrou ztrávil v Rumunsku. Ona seděla na moto možná 10x a to kolem komína. Na prvních 100 km jsme si vyříkali, kdy si nemá měnit posez, lepšit si výhled vykloněním hlavy na druhou stranu ramene....a dali jsme spolu 3000 km bez náznaku seskakování za jízdy--klepajících kolen z nedůvěry k řidiči..

Párkrát jsem jí ukázal jak svým těžištěm řídí motorku proti mojí vůli a začala to vnímat jinak,než že se jen veze. Moje věta před jízdou domů byla "neřídím sám, klidně do mě kopni" a dali jsme 950km za 11,5 h převážně po okrskách

Plně souhlasím s Jindrou..zám to, když ti batůžek pomáhá řídit a je super, když jste na jedné vlně, pak je totiž jeden celek a požitek je intenzivnější než jízda sólo. A pocit strachu ze sebe mívám taky..kolikrát bych si plivnul do ksychtu a naliskal

Za mě. Jízda s batůžkem dává smysl